Nejmilejší místo na světě...

Pamatuji si, jak jsem na základní škole psala slohovou práci na téma "nejmilejší místo na světě". Psala jsem o místu, kde máme chatu, je v Orlických horách a já se tam pokaždé ráda vracím, vlastně tam mám pocit, že jsem doma, takže já se vracím domů. Vedle je hned rodná chalupa mojí babičky,  pořád mě to tam táhne... A i kdybych třeba jen hodiny seděla a koukala na jeleny, jsem tam absolutně šťastná... Je tam krásně v každém ročním období, a taky ráno, když padá rosa, jak já miluju v ní chodit bosa, a večer, když zapadá slunce a v noci svítí jasně hvězdy a nikde žádné osvětlení, jen oheň v krbu a světýlko v lucerně... A miluju vůni lesa, jeho zvuk, mohla bych tam být celé dny...