Včera se mi konečně podařilo udělat řidičák (třetí zkouška) a uznávám, že v 36 ti letech s dětičkama to není úplně tak snadné... Ale hurááá, mám to :-)
A můj bráška s přítelkyní čeká v listopadu svého třetího potomka a vypadá to, že to bude vytoužená holčička, a tak do řad synovců přibude první neteřinka a už se moc těšíme :-)
Gratuluji,já ve svých 64letech nemám,jsem techn. antitalent,ale vy umíte zase jiné věci,krásně tančit,.......mám ráda váš blog Alibabka
OdpovědětVymazatJé tančit asi zrovna moc krásně neumím :-D Děkuji :-D
VymazatLeni veliká gratulace . dnes už bohužel potřebujeme řidičák každý. Já už jezdím 24let a neumím si bez auta představit život . Je to nutnost . Pa a krásný podzimní den
OdpovědětVymazatŠári moc děkuji ♥
VymazatLeni, gratuluji k řidičáku. Já mám sice papíry od dvaceti, ale deset let jsem vůbec neřídila. Měla jsem panickou hrůzu, že někoho přejedu :-) Donutily mě okolnosti. Potřebovala jsem se přibližovat z bodu A do bodu B :-) Teď si bez svého brouka neumím představit život :-) Tak přeji dobrou jízdu bez nehod .-) Petra z hájenky
OdpovědětVymazatPéťo moc moc děkuji ;-)
VymazatGratuluju k řidičáku. :-)
OdpovědětVymazatJá teda řídím, ale raději dvě hodiny k babičce na Moravu než popojet po tomhle městě, kde obě žijeme. :-)
Alex ahoj ;-) Děkuji, no já si myslím, že stále ráda budu chodit po svých ;-) Ale zase mám tak město proježděný, že se spíš budu bát vyjet ven :-D
VymazatTak si najezdíš zase nějakou venkovní trasu. :-) Jako když není zbytí sedám i po městě, ale děsně nerada. :-) Víc teda v Chrudimi a to je teď masakr. Zítra si jedu na odběry i s miminem, ještě, že to neslyší jak maminka mluví. :-)
VymazatLeni, jupí, moc gratuluji k řidičáku i k neteřince. Všechny u Tebe doma zdravím. Věrka
OdpovědětVymazatLeni, som rada, gratulujem, gratulujem, :-))
OdpovědětVymazatGratulace.....
OdpovědětVymazat... och ta fotka nemá chybu .............
OdpovědětVymazatGratuluji k získání řídičáku. Já se odhodlala v 44 letech, do té doby jsem měla "nohy" a nevěděla k čemu mi asi bude. Získala jsem úžasnou svobodu a nezávislost. Udělala jsem ho sice napoprvé, ale nebýt mé kamarádky, tak jsem nikdy nevyjela. Můj manžel mi koupil auto, ale "trénoval" se mou jízdu - "řval na mě, jak tur", má nechuť sednout do auta se stupňovala. O mé neschopnosti vědělo celé příbuzenstvo, nikdo by si o mě neopřel ani kolo. Již jsem vše vzdávala, když mě kamarádka lstí donutila jet za ní sama svým autem. A bylo to. Od té doby jezdím každý den již 8 let.
OdpovědětVymazatLení,
OdpovědětVymazatvelká gratulace k nové roli tetičky holčičky !
A už se těším až k nám dorazíte ;-)